Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ján Jesenský - Jessenius

17. 11. 2007

Ján Jesenský – Jessenius

Ján Jesenský známý jako „Jan z Jesenu“ nebo jako „Jessenius“ se narodil 27. prosince roku 1566 ve slezské Vratislavi. Po matce Němec, po otci měl kořeny ve slovenském Turci.

Ambiciózní student, který šel za medicínou…

Začal studovat v městské vratislavské škole. Vzdělání Ján Jesenský získal nejprve na univerzitě v německém Wittenbergu, kde studoval filozofii a medicínu (od roku 1583), ve studiích pak pokračoval na univerzitě v Lipsku (od roku 1585). O medicínu se opravdu moc zajímal, a proto se rozhodl, že dál půjde studovat na evropskou významnou lékařskou fakultu v italské Padově (od roku 1588). Cestou ze Saska do severní Itálie navštívil Jessenius poprvé i Prahu, která měla v budoucnu vidět řadu jeho triumfů i tragický konec. Doktorem medicíny se Jessenius stal v roce 1591 za spis "O onemocnění žluči při třídenní zimnici", a zároveň získal i doktorát z filozofie za práci "O nároku lidu na odpor proti tyranům", ale titul doktora filozofie byl Jesenskému přiznán až univerzitou v Praze, jelikož univerzita v Padově byla katolická a jemu jako evangelíkovi přiznat odmítla.

Jak žil? Co dokázal? Něco z jeho života a úspěchů…

Jessenius se vrátil do své rodné Vratislavi, kde nějakou dobu působil jako lékař, v roce 1593 vydal filosofický spis "Zoroaster, Nová krátká a pravdivá filozofie veškerenstva". Přízeň saského vévody mu otevřela cestu na drážďanský dvůr ve funkci dvorního lékaře a na saskou univerzitu ve Wittenbergu, kde dřív zahajoval svá studia. Akademie ze začátku nechtěla přijmout ambiciózního mladíka, přesto se v roce 1594 Jessenius stal profesorem chirurgie a zakrátko i anatomie, a o tři roky později děkanem lékařské fakulty a nakonec i rektorem celého vysokého učení. Profesorská léta ve Wittenbergu patří z hlediska kariéry vědce, lékaře i pedagoga k nejhodnotnějším. Mezi studenty byl oblíben pro kvalitní a poutavé přednášky, pod jeho vedením vznikla celá řada cenných prací, což pozvedlo úroveň wittenberské lékařské školy. Vedle spisků s medicínským obsahem uveřejňoval i díla dalších oborů, především filozofie, a vydával spisy některých italských humanistů. V roce 1600 Jessenius navštívil Prahu, která měla zásadní význam pro rozvoj anatomie v českých zemích. Jeho veřejná pitva provedená v červnu 1600 v Řečkově koleji přilákala množství odborného i laického publika. Před očima diváků provedl Jessenius na oběšeném odsouzenci s výkladem předváděných úkonů a popisem pitvaných orgánů pitvu. Ačkoliv nešlo pravděpodobně o první pitvu provedenou v Praze, byla jeho velkou reklamou a pomohla mu k přijetí mezi pražské vzdělance. Výsledkem pražské pitvy bylo po Jesseniově návratu do Wittenbergu knižní vydání jejího popisu "Anatomiae Pragae anno MDC solenniter administratae historiai". V roce 1602 přišel Jessenius do Prahy na osobní žádost císaře Rudolfa II. Habsburského, působil tam v řadách jeho lékařů. Zároveň navázal významné společenské kontakty s osobnostmi z řad české šlechty např. s Karlem st. ze Žerotína. V Praze Jesenský vydal řadu svých vědeckých a lékařských spisů. Ačkoliv se nemohl stát řádným profesorem pražské akademie, která od svých mistrů vyžadovala celibát jako u kněží, měl k pražskému vysokému učení řadu osobních i profesionálních vztahů. V roce 1608 Jesenský Prahu opustil a stal se osobním lékařem bratra Rudolfa II. Matyáše, ve službách uherského krále a budoucího habsburského císaře byl až do roku 1612. Téhož roku mu zemřela i manželka. Nespokojenost a zklamané naděje zvýšily opět přitažlivost Prahy. Po několika kratších návštěvách se do ní na jaře 1616 přestěhoval definitivně. Jesseniova proslulost a také jistá politická zkušenost vedla karolinské mistry 16. října 1617 k jeho zvolení rektorem. Roku 1618 se stal profesorem historie.

Očima jiných jako „REBEL?! “

Jessenius byl pověřen direktorem českých povstalců diplomatickým posláním na sněm uherských stavů v Bratislavě, kde měl ovlivnit jejich rozhodnutí nevolit Ferdinanda Habsburského na uherský trůn. Do Bratislavy však přijel až po rozpuštění sněmu a padl tam přímo do rukou Ferdinanda. Byl zajat, převezen do Vídně, tam vězněn a vyslýchán pro svou účast v pražské rebelii. Po návratu od výslechů, Jessenius uveřejnil roku 1619 práce, ve kterých se s habsburskou politikou definitivně rozešel. V květnu 1620 se stal členem českého poselstva v Banské Bystrici, kde se jednalo vedle jiných záležitostí i o vojenské pomoci sedmihradského knížete Gabriela Bethlena českému povstání. Záleželo mu na povznesení univerzity a tak se snažil rozřešit otázku předání klementinské koleje Karolinu, ale po neúspěchu složil i z dalších příčin v říjnu svůj rektorský úřad. Bitva na Bílé Hoře, ne moc vojensky známá, ale spíše politicky, měla na Jesseniuse dopady.

Statečný až do samého konce…

Mezi prvními zatčenými byl i doktor Jessenius a rychlost, s jakou byl zajat, naznačovala i krutost trestu, jaký jej čekal. Jessenius byl pro vyšetřovatele mimořádně zajímavý, hlavně pro svou diplomatickou minulost, ale odmítl s nimi při výsleších spolupracovat. Jeho výpověď se nezachovala. Na základě výpovědí druhých i na základě písemných svědectví byl obviněn z urážky majestátu. Do Vídně byl zaslán návrh potrestání rebelů, jeden ze tří nejpřísnějších trestů byl navrhován Jesseniovi, který proti císaři zhřešil jazykem. Exekuční komise ve Vídni tresty potvrdila, rozsudky byly následně vyneseny na Pražském hradě. 21. června roku 1621 je Ján Jesenský spolu s dalšími šestadvaceti českými pány sekyrou kata Jana Mydláře popraven, ale ještě bylo v ortelu, aby mu před tím vyřízly jazyk, a to samozřejmě udělali. Jeho hlava společně s hlavami dalších jedenácti popravených byla pověšena na pražské Staroměstské věži. Jessenius zemřel statečně a hrdě. Zbaběle a ostudně se však zachovali profesoři Karolina, kteří odmítli předat zbytek jeho rektorského platu do rukou mistra Davida Lippacha, kazatele od sv. Salvátora, který večer před popravou přislíbil odsouzenému, že se postará o jeho dcerku Julii…


  .

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Anatomiae Pragae

(Anatomiae, 4. 6. 2009 14:37)

Anatomiae Pragae anno MDC solenniter administratae historiai cmuk

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA